pátek 1. dubna 2011

Vize Karla Pragera

[ RECENZE ]

VÝSTAVA I MĚSTO NAD MĚSTEM I NÁRODNÍ MUZEUM I 25.2.2011–17.4.2011

Návštěva aktuální výstavy Národního muzea nazvaná Město nad městem - Vize Karla Pragera vede k zamyšlení nad zcela nadčasovým přístupem tohoto předního českého architekta. Výstava, která je zaměřena zejména na jeho koncepci vertikálně rostoucího města, se soustřeďuje i na zájem architekta o moderní technologie a konstrukční materiály. Pomocí prostorových modelů a videodokumentací přibližuje tehdejší proces navrhování a realizace architektury.

Návštěvník jistě ocení situování výstavy do nových prostor Federálního shromáždění, jež jsou rovněž
předmětem výstavy, a tak si divák může snadno spojit prezentovaná díla se skutečností. Výrazným
nedostatkem však je samotná koncepce výstavy, jenž je zaměřena především na textový popis než na vizuální prezentaci díla. To může zejména laickou veřejnost dosti odradit. Převážně textovou část výstavy pak doplňuje audiovizuální prezentace a několik prostorových modelů města. Návštěvníka laika pak může oslovit už jen intuitivní hra, na které si osobně lze vyzkoušet princip výstavby města nad městem.

Hlavní exponát výstavy, samotná budova Federálního shromáždění, představuje moderní přístup v řešení návaznosti nové architektury na původní a stávající formy. Princip mostu, který překračuje historicky starší budovu pražské burzy a ponechává ji bez větších změn a konstrukčních zásahů, je v tomto smyslu citlivým řešením. Polemizovat lze nad architektonickým ztvárněním konkrétní budovy, jenž podléhá vždy subjektivním názorům na vizuální stránku a vhodné zasazení do kontextu doby.

Architektova vize růstu města nad městem, která je zde prezentována v podobě urbanistických struktur vytvořených pro přestavbu Prahy, je jakousi předpovědí problémů, se kterými se město bude čím dál více potýkat. Tato vizionářská koncepce je velice inspirativní a proto ji zřejmě i dnes řada architektů v menším měřítku úspěšně následuje. Zatímco však "dům nad domem", který byl prvním krokem k představě "města nad městem", zůstává stále divácky uchopitelný, rozlehlá makrostruktura působí značně odosobněným dojmem.

Koncepce vertikálních urbanistických struktur řeší do jisté míry nekontrolovatelný růst měst na úkor krajiny, je však otázkou, zda vertikální růst nebude muset časem čelit obdobným problémům. Současné technologické možnosti sice regulují růst měst do výšky, ale s rychlým vývojem nových materiálů můžou být tyto hranice snadno překonány. Tam kde jsou proto dnes velkorysé slunné ulice si představme život ve stínu makrostruktur.

Výstava, vedená převážně dokumentární formou, postrádá jakýkoli kritický pohled na věc. Oceňuje především flexibilitu návrhu či využití mostových nosníků netradičním způsobem, nepozastavuje se však například nad proveditelností návrhu či nad vlastnickými právy majitelů pozemků. Pokud tedy návštěvník očekává komplexnější pohled na architektovu tvorbu či osobnost, bude zřejmě zklamán. Monotematická expozice tedy osloví spíše odborníka před širší veřejností.

Žádné komentáře:

Okomentovat