neděle 29. ledna 2012

Floating Object Database [FOD]

Databáze plovoucích objektů zde: db.flexibilni-architektura.cz

pondělí 28. listopadu 2011

Plovárna na Vltavě na Designboom

Článek ke shlédnutí na Designboom.

Mezinárodní konference Think Space

Na mezinárodní konferenci "Unconference Think Space" byl představen projekt Flexibilní architektura.

Plovoucí lázně

Plovárny na vodní hladině mají svou tradici v mnoha významných evropských, ale i amerických městech. Jsou v New Yorku, Berlíně, Vídni i v dalších metropolích. Lákají návštěvníky na přímý kontakt s říční hladinou a rekreaci v přeplněných v centrech měst. Plovoucí objekty nezatěžují nábřeží novou zástavbou, jsou mobilní a přizpůsobují se aktuálním potřebám využití. Doplňují městskou strukturu s ohledem na stávající vazby.


Netradiční plovárny

Zatímco běžné lázeňské objekty jsou většinou umístěny na souši, je mnoho příkladů bazénů i jiných rekreačních objektů, které se nespokojí s tradičním založením na pevnině, ale různými způsoby vstupují přímo na vodní hladinu. Důvody pro to jsou různé - zvýšené soukromí ve větší vzdálenosti od veřejné pláže, přímé využití říční nebo mořské vody spolu s výhodami krytého prostoru, atraktivní výhledy na město z úrovně řeky, mobilita, flexibilita, atp.

Na sklonku 18. a v 19. století měla většina velkých evropských i amerických měst jeden či více takových plovoucích objektů[1]. K jejich zániku přispěla zchátralost, zhoršená kvalita říční vody a u nás i znárodňování[2]. V mnoha městech jsou však dodnes, a to buď přímo historické objekty nebo jejich moderní ekvivalenty.


Vývoj plovárenství v Evropě a USA

V polovině 18.století došlo na starém i novém kontinentu k rychlému šíření osvícenských myšlenek[3]. Dvě století po renesanci se člověk a jeho potřeby opět dostaly do středu zájmu. Koupel se z nutnosti vykonávané jednou za pár dní stávala společenskou aktivitou vyhledávanou nejchudšími vrstvami, měšťany i šlechtou. Přitom do té doby se i například angličtí šlechtici víc než koupelím oddávali každodennímu vrstvení parfémů, aby zakryli vzrůstající zápach. Až král Jiří III. zavedl koupel v moři jako zdravý a příjemný způsob trávení času, ale jen pro muže. Pro ženy koupel na veřejnosti nebyla považována za vhodnou[4]. Z rekreačního užívání vody se však postupem času stal rituál překračující hranice společenského postavení.

Ve Velké Británii se kolem roku 1730 poprvé objevil tzv. koupací stroj. Za pár šilinků si dámy pronajali speciální drožku se šatnovou kabinkou umístěnou za kočím. Kůň pak budku odtáhl do vody a dáma, už v plavkách, po schůdcích sestoupila do hlubší vody, kde mohla nerušeně plavat.

Zdrojem pohybu však nemusel být kůň. Existovaly i plovárny poháněné parním strojem, nezřídka doplněné o kolejnicový systém. Příkladem takové plovárny (již větších rozměrů) je koupací stroj krále Alfonsa XIII. ve španělském San Sebastianu. Bohatě zdobený objekt byl umístěn na dvou kolejích. Pohyb byl zajištěn lanem ze břehu[5].

Jiným způsobem jak se dostat přímo na vodní hladinu je využití plovoucího objektu. Z modifikovaných lodí se postupně vyvinuly pontonové plovárny. Obsahovaly zázemí se šatnami a prostor pro plavání. Voda byla říční.

Plovoucí plovárny se na přelomu 18. a 19. století objevují takřka ve všech velkých městech. První svého druhu byla v roce 1761 plovárna na Seině Jean-Jacques Poitevina. Poitevin byl královský zmocněnec ve věcech hygieny. Jím navržené lázně sestávaly ze dvou propojených lodí, které obsahovaly 33 koupacích jednotek. Návštěvník si mohl vybrat mimo jiné mezi teplou a studenou sprchou. Prostor mezi loďmi fungoval jako improvizovaný bazén a sloužil jako rozšíření vnitřní plovárny[6].

V Liverpoolu byla roku 1816 otevřena lodi podobná plovárna s rezervoárem na vodu o rozměrech 24 x 8 metrů. Vzduchotěsné nádrže umístěné pod úrovní hladiny nadnášely stavbu a umožnily tak plynulý průtok vody otvory vepředu a vzadu trupu plovárny. Hloubka vody se měnila díky stoupající podlaze z 2,1 na 0,9 metru. Pokud si plavec přál, mohl vyplout mimo plovárnu bokem odvráceným od břehu[7].

Plovárny však velmi rychle opustily tvarosloví lodí a začaly přejímat zdobné prvky tehdy módních stylů. Jedním z nejkrásnějších dochovaných příkladů je plovárna Frauenbadi v Zurichu, určená pouze ženám. Byla postavena roku 1888 a je dodnes funkční a v dobrém stavu[8].

Asi největší oblibě se těšily plovoucí lázně v Německu a Rakousku. V Hamburku se první lázně objevily roku 1793 na jezeře Alster. Například v roce 1810 je navštívilo 5172 lidí, ale z toho pouze 1,6% z prodaných lístků byly ženy[9]. Plovárny se proto stavěly s bazény rozdělenými podle pohlaví. Výjimečně se muži a ženy střídali v určité dny.

Za jednu z nejkrásnějších byla považována Kohlova frankfurtská plovárna (1800)[10] s bohatě zdobenými místnostmi, obdiv však vzbuzovala i o 3 roky mladší berlínská plovárna Georga Adoplha Welpera[11] . Tato plovárna nabízela 4 třídy pro různé sociální vrstvy, přičemž 1. třída se honosila vytapetovanými stěnami a malovaným stropem.

Za zmínku stojí také plovárny ve Vídni. Roku 1902 zřídila vídeňská radnice 4 Městské plovárny na Dunaji. Plovoucí objekty dlouhé 60 metrů byly rozděleny na dvě části dle pohlaví. Hloubka vody byla 1,3m, u dětského bazénu 0,8m. Vstupné do 1.třídy stálo 70 haléřů a do 2. třídy pak 10 haléřů. Ručníky byly obsaženy v ceně[12].

Ani Praha nezůstala pozadu. První plovárna vznikla v roce 1809 na popud Ernsta von Pfuel, a jednalo se pravděpodobně o 1. plovárnu tohoto typu v Rakousko-Uhersku. Pfuel byl velitelem francouzské legie císařské armády, později se stal pruským ministrem války a následně ministerským předsedou. Než se začal věnovat politice, zajímal se však o plavecký výcvik vojáků. První pražská plovárna byla tedy vojenská a byla umístěna u břehu pražského Františku[13].

Nedlouho na to byla na protějším břehu založena tzv. Občanská plovárna. Dochoval se pouze zděný klasicistní objekt pod Letnou z roku 1840. Samotná plovárna však byla umístěna na platformách přímo na řece a v objektu na břehu se skrývalo zázemí se šatnami. Po dlouhou dobu se plovárny na Vltavě těšily velkému zájmu Pražanů. Byla to například Mejzlíkárna v Podolí, kde se v roce 1911 natáčela němá groteska Rudi na záletech, nebo plovárna přezdívaná Špačkárna u Smíchovského železničního mostu, která byla v provozu až do roku 1960[14].


Moderní koupaliště

Ve 20.století upadala plovoucí koupaliště v zapomnění. Často zchátralé objekty byly likvidovány. Na tomto stavu se podepsala i špatná kvalita říční vody, která obyvatele měst přestala lákat. Během posledních 20 letech jsme ale svědky nového trendu. V Paříži, Berlíně, New Yorku a například v Kodani vznikly moderní plovárny, které se těší stále větší oblibě. Soudobé technologie umožňují lepší filtraci vody a moderní architektonické řešení vytváří atraktivní veřejný prostor v centrech přelidněných metropolí.

V roce 2005 realizovali v Berlíně Wilk-Salinas Architekten plovoucí koupaliště jako konverze staré nákladní lodi. Platformy jsou propojeny lávkami. Na zimu se překrývají textilní membránou vypnutou na dřevěná žebra a v létě se celá konstrukce odstraní. Je to bazén s pláží v místě, kde by podobně velký zásah na břehu nebyl možný[15].

V dánské Kodani se propojily kanceláře PLOT a BIG a zrealizovaly Kodaňskou přístavní plovárnu. Projekt z roku 2003 má 3 bazény. Z dřevěné platformy vyrůstá dynamický objem skokanského můstku a věž pro plavčíka. Tradiční tvarosloví plovárenských objektů vystřídala expresivní umělá krajina rozšiřující plochu náplavky[16].

I Vídeň se dočkala náhrady za kdysi velmi populární Městské plovárny. Bazén dlouhý 30 metrů umístěný na Donaukanalu poblíž observatoře Urania doplňuje restaurace s barem[17].

V přehledu současných koupališť pak nesmí chybět projekty vznikající v současné době pro New York. V roce 2007 vyprojektovala kancelář Jonathan Kirschenfeld Associates 80 m dlouhou a 24 m širokou plovoucí platformu. Součástí je 25 m dlouhý plavecký bazén, šatny, sprchy a bar. Plovárna pojme najednou až 170 lidí, kteří mohou z vodní hladiny obdivovat výhled na Manhattan[18].

O dva roky později pak 3 mladí architekti - Dong-Ping Wong, Archie Lee a Jeffrey Fraklin - přišli s vizí, kterou pojmenovali Plus pool. Plovárna ve tvaru řeckého kříže je vybavena nejmodernějšími technologiemi pro filtraci vody, kdy samotné stěny bazénu čistí říční vodu, která jimi volně prochází. Koupající tedy mají mít pocit, jako by skutečně plavali v řece, která dnes pro koupele stále není vhodná. Z počátku utopický projekt získal takový ohlas odborné i laické veřejnosti, že se začalo pracovat na jeho realizaci. Architekti teď spolupracují na vývoji filtračních stěn spolu s přední inženýrskou kanceláří Arup. Termín dokončení objektu by mohl být rok 2012[19].


Plovárna na Vltavě

Na základě studia plováren a plovoucích objektů na celém světě navrhují autoři tohoto článku plovárnu na Vltavu. Podobně jako Plus pool v New Yorku volně navazuje svým tvarem na křížení cest new-yorské zastavovací mřížky, tato plovárna je doplněním mapy Vltavy o další ostrov.

Plovárna na Vltavě je koncipována jako uzavřený kruhový prostor, vznášející se na vodní hladině. Plovoucí objekt je přístupný na lodičce a není spojen s pevninou. Je to ostrov. Do blízkosti Střeleckého a Slovanského ostrova, četných přístavišť s lodičkami a šlapadly, ale také automobily přetíženému nábřeží vkládáme místo pro odpočinek, ale i setkávání.

Po obvodu plovárny jsou umístěny kajuty k pronajmutí s lehátky a potřebná zázemí. Koupaliště doplňuje bar s občerstvením, který je přístupný jak od bazénu, tak pro lodičky přímo z řeky. V prstenci se nachází také sauna s odpočívárnou a vstupní foyer.

Uprostřed je bazén s říční vodou, přefiltrovanou přes speciální tkaninu, která odstraňuje nečistoty, bakterie a eliminuje pachy. Výsledkem je tedy bezpečné koupání v čisté vodě. Do bazénu lze plynule sestoupit po schodišti tvořeném soustřednými kruhy.

Bazén o ploše 900 m2 má maximální kapacitu 300 osob a je určen pro všechny generace. Část pro plavce je hluboká 165 cm a jsou zde 4 plavecké dráhy dlouhé 25 m. Dětský bazén je u kraje vodní plochy vymezen sítí. Koupající mají k dispozici všechny společné prostory jako je foyer, odpočívárna, sauna, pára, bar, včetně toalet, sprch a šaten. Všechny prostory, kromě sauny a převlékáren jsou nevytápěné a slouží pouze v letní sezóně.

Z plovárny kluziště

Je to již více než 50 let, kdy se naposledy bruslilo na Vltavě. Podle pamětníků Vltava zamrzla naposledy v roce 1956, kdy teploty klesaly až k -26°C. Od té doby zamrzá pouze v okolí přístavů na Smíchově a Podolí. Navrhujeme navrácení tradice přímo do centra alternativním využitím plovoucí plovárny. Na zimu se bazén vypustí a překryje montovanou dřevěnou konstrukcí, na níž se vytvoří ledová plocha. Po mnoha letech je tak Vltava opět zpřístupněná bruslařům.


Řeka a město

V hustě osídlených oblastech vidíme nedostatek stavebních ploch. Na to dávají odpověď současné technologie - můžeme stavět do neomezených výšek i do neomezených hloubek, malá plocha se tak v prostoru mnohonásobně zvětší. Jenže všechno by mělo mít nějaké hranice. Měli bychom ctít genius loci historických center, udržet v ulicích sluneční světlo a vytvářet příjemné městské prostory. Měli bychom uchovat to co funguje a naopak posílit slabá místa. V Evropě existuje provázaný říční sytém. Je to přirozená síť spojující celý kontinent. Řeky jsou spojnicí lidí i funkcí. Ale ne každý si to uvědomuje. Měli bychom řeky chápat jako “příležitost”, ne pouze neměnný stav, který se nemůže rozvinout v něco lepšího.

Umíme si představit mnoho způsobů využití říčních toků. Mohl by vzniknout modulární plovoucí system, který by putoval z jedné země do druhé a šířil tak kulturní hodnoty napříč národy, nebo plovoucí ostrovy, které by svými funkcemi doplňovaly složitou nábřežní strukturu. Budoucnost měst z tohoto pohledu netkví ve fixním, pevném urbanismu, ale ve flexibilním. V urbanismu, který netvoří národy v tradičním významu tohoto slova, ale maže mezi jednotlivými zeměmi hranice. Námi navrhovaná plovárna je jen zlomkem z možností, které budoucí využití vodních ploch ve městech nabízí.

Andrea Kubná, Ondřej Lipenský

neděle 23. října 2011

Databáze plovoucích objektů [Database of Floating Objects]

Probíhá zpracovávání obsáhlé databáze plovoucích objektů. V databázi je momentálně více jak 200 projektů, realizací a koncepčních studií z celého světa.

[Currently working on comprehensive database of floating objects. The database nowadays contains more than 200 projects, realizations and case studies worldwide.]

úterý 11. října 2011

Plovárna na Vltavě (v zimě kluziště)

Spolupráce: Ing. arch. Ondřej Lipenský

Plovárny na vodní hladině mají svou tradici v mnoha významných evropských, ale i amerických městech. Jsou v New Yorku, Berlíně, Vídni i v dalších metropolích. Lákají návštěvníky na přímý kontakt s říční hladinou a rekreaci v přeplněných v centrech měst. Plovoucí objekty nezatěžují nábřeží novou zástavbou, neničí zavedený běh věcí. Doplňují strukturu s ohledem na stávající vazby.

Návrh plovárny na Vltavě řeší koupaliště jako do sebe uzavřený kruhový prostor vznášející se na vodní hladině. Plovoucí objekt je přístupný výhradně na lodičce, není spojen s pevninou. Je to ostrov. Do blízkosti Střeleckého a Slovanského ostrova, četných přístavišť s lodičkami a šlapadly, ale také automobily přetíženému nábřeží vkládáme místo pro odpočinek, ale i setkávání.

Po obvodu jsou kajuty s lehátky a potřebná zázemí, uprostřed bazén s přefiltrovanou říční vodou. Do něj je vetknuta menší horká lázeň. Koupaliště doplňuje bar, který je přístupný jak od bazénu, tak pro kolem plující lodičky přímo z řeky.

Jsou dvě varianty návštěvy koupaliště:

1. Z doku na břehu každých 20 minut vyjíždí převozník, který odveze skupiny přímo k hlavnímu vstupu plovárny. Každých deset minut jezdí zpět. Koupající pak mají k dispozici všechny společné prostory včetně sauny, šaten atp.

2. V doku je však možné pronajmout si i vlastní lodičku a dopravit se sám k jedněm z 24 dveří po obvodu plovárny. Návštěvník upoutá člun u vlastních dvířek a těmi vstoupí do kajuty s vlastním sprchovým koutem a dvěma lehátky.

V zimě se bazén překryje dřevěnou konstrukcí a na ní se nechá zamrznout kluziště. Po mnoha letech tak Vltava získá zpět jeden ze svých nejpopulárnějších způsobů využití. Stane se z ní plocha pro bruslení.































čtvrtek 12. května 2011

Schvalování plavidel

Veškerá plovoucí zařízení musí mít tzv. Osvědčení plavidla. Dle typu plavidla a zejména pro zařízení stacionární je nutné žádat ještě o povolení umístění plavidla.

úterý 26. dubna 2011

O vodách obecně

Obecné nakládání s vodami 

Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví. Nejsou ani součástí pozemku na němž se nacházejí. Obecné nakládání s vodami znamená, že každý může bez souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody, není-li k tomu potřeba zvláštního technického zařízení. Vodoprávní úřad však může toto právo upravit, omezit či zakázat.

Taktéž není nutné povolení VU k užívání povrchových vod k plavbě. Je však nutné plavidla zajistit zařízením k akumulaci odpadních vod. Tyto vody lze pak odčerpávat pomocí speciálních obslužných lodí nebo v přístavech. Mimo přístavy je toto čerpání zakázáno pro odběry větší než 50litrů.

Plavba lodí se spalovacími motory je zakázána na vodách v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně, nejde-li o vodní cesty.

Povolení k nakládání s vodami (nejde-li o ONV) je nutné k:
  • odběru 
  • vzdouvání
  • akumulaci
  • využívání energetického potenciálu
  • užívání pro chov
  • snižování hladiny
  • umělému obohacování podzemních vod
  • vypouštění odpadních vod
  • čerpání za účelem energetického zisku
  • čerpání za účelem snížení znečištění
Povolení vodoprávního úřadu je také třeba získat například povolení k vysazování stromů a keřů v záplavových územích.

Kotevní místa

[ REŠERŠE ] 

Plavidlo - plovoucí stavbu - je nutné kotvit ve schválených a vymezených přístavech. Přístavy a přístaviště na Vltavě provozují různí podnikatelé a tedy zpoplatnění jejich služeb je různé. V některých přístavištích se platí tzv. kotevní poplatek. Jedná se o poplatek za kotvení lodi, většinou však tito provozovatelé nabízejí více služeb, jako jsou například sprchy, toalety, sportoviště. V těchto případech jsou služby placeny paušálně formou kotevního poplatku. Existují veřejná přístaviště, kde se kotevní poplatek neplatí a kotvení lodi je tak zdarma.

Veřejné přístavy v Praze
  • řkm 47,37 až 48,70 - veřejný přístav Praha - Holešovice
  • řkm 47,60 - veřejný přístav Praha - Libeň
  • řkm 55,53 - veřejný přístav Praha - Smíchov
Jsou to přístavy mezinárodního významu Praha - P20-06-01 dle dohody AGN.

Veřejné přístavy provozuje společnost České přístavy, a.s.: www.ceskepristavy.cz .

    Neveřejné přístavy v Praze
    • řkm 55,94 - sportovní přístav Podolí

      Vodoprávní úřady

      [ REŠERŠE ] 

      Vodoprávní úřady jsou speciální stavební úřady pro vodní díla. Jsou to obce, újezdní úřady na území vojenských újezdů, obecní úřady s rozšířenou přenesenou působností, kraje a dále ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí jako ústřední vodoprávní úřady v rámci svých kompetencí.

      O schvalování staveb

      [ REŠERŠE ] 

      Stavby na březích vodních toků
      • schvaluje příslušný stavební úřad dle stavebního zákona
      • klasifikováno jako pozemní stavba 
      • k žádosti o stavební povolení se vyjadřuje vodohospodářský úřad a množství dotčených orgánů dle typu stavby
      Stavby v katastrálním území vodních toků - pevně spojeny s tělesem vodního toku
      • schvaluje vodohospodářský úřad
      • klasifikováno jako vodní dílo 
      • dle uvážení může předat i příslušnému stavebnímu úřadu
      • opět se ke stavebnímu povolení vyjadřuje množství dotčených orgánů (ŽP, hygiena, PO,...)
      Stavby plovoucí
      • stavba musí být schválena jako plavidlo
      • schvaluje plavební správa
      • vyžaduje podobný rozsah dokumentace jako u klasického SP 
      • vydává evidenční označení plavidla

      O vnitrozemské plavbě

      [ REŠERŠE ] 

      Vodní cesty
      • jsou vodní toky a plochy, na kterých je možné provozovat plavbu
      • dělí se na:
        • sledované vodní cesty
          • dopravně významné
            • využívané
            • využitelné 
          • účelové (slouží pouze pro rekreační plavbu a vodní dopravu místního významu)
        • ostatní vodní cesty 
      • vodní tok Vltavy je využívanou vodní cestou, dělí se na:
        • dolní tok Vltavy (od 91,5 řkm (Třebenice) po soutok s vodním tokem Labe)
        • střední tok Vltavy (od 239,6 řkm (České Budějovice) po 91,5 řkm (Třebenice))
      • péči o rozvoj vodních cest zajišťuje Ministerstvo dopravy s ústředním vodohospodářským úřadem
      • vodní cestu spravuje tzv. správce vodní cesty 
        Přístavy
        • jsou tvořeny vodní a pozemní částí, jsou určeny k:
          • překládání zboží
          • výstupu a nástupu osob mezi plavidlem a břehem
          • provádění oprav
          • vystrojování
          • zásobování
          • stání plavidel
        • veřejné přístavy může využívat každý provozovatel plavidla
        Plavidla
        • plavidly se rozumí:
          • lodě
          • malé plavidla
          • plovoucí stroje
          • plovoucí zařízení
          • ovladatelné plovoucí tělesa
        • malá plavidla jsou lodě do délky 20m a objemu ponoru 100m3 
        Provozování plavidla
        • provozovatel plavidla musí splnit několik podmínek pro provoz plavidel, jsou to:
          • technická způsobilost 
          • evidence v plavebním rejstříku
          • bezpečnost provozu, osob a věcí
          • poznávací znaky (plavidlo musí být označeno poznávacími znaky dle PS)
        Technická způsobilost
        • na základě technické kontroly plavidla vydá plavební úřad nebo klasifikační společnost tzv. osvědčení o technické způsobilosti plavidla
        • při jakémkoli pozdějším zásahu do konstrukce plavidla musí být podána nová žádost o osvědčení plavidla 
        Evidence v plavebním rejstříku
        • plavidlo musí být evidováno v plavebním rejstříku ČR nebo jiného státu EU
        • v případě evidence v rejstříku jiného státu musí mít plavidlo povolení k provozu na vodních cestách plavební společnosti ČR
        • evidenci nepodléhá 
          • malé plavidlo 
            • do 1000kg
            •  do výkonu 4kW
            • s plochou  plachet do 12m2 
          • plovoucí zařízení
            • do 10t
            • do 10m
          • plovoucí těleso 
        • rejstřík obsahuje údaje o plavidle:
          • vlastník
          • provozovatel
          • poznávací znaky
          • druh plavidla
          • oblast provozu
          • nosnost
          • povolený počet cestujících
          • zástavní právo na plavidle
          • datum zápisu a výmazu z evidence
        Česká státní vlajka
        • česká plavidla mají právo nést českou státní vlajku
        • musí být ve vlastnictví osob s trvalým pobytem v ČR 
        Cejchování plavidel
        • musí být provedeno před uvedením plavidla do provozu
        • uvádí se nosnost plavidla a přípustný ponor
        • dokladem je tzv. cejchovní průkaz
        • provádí plavební úřad (Státní plavební správa)
        Pojištění
        • každé plavidlo musí mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu z provozu 
        Vůdce plavidla
        • musí mít tzv. průkaz způsobilosti, tato osoba musí
          • dosáhnout předepsaného věku (v závislosti na typu plavidla)
          • prokázat zdravodní způsobilost
          • vykonat zkoušku
        • plavební úřad může průkaz způsobilosti zadržet
        • obnovení průkazu je nutné po více jak desetileté nečinnosti či každé 2 roky od dosažení věku 60 let
        Nehody v provozu
        • je událostí při níž došlo k:
          • poškození či zničení plavidla nebo nákladu
          • poškození vodní cesty či stavby na ní
          • úmrtí či újmě na zdraví 
          • každou nehodu musí provozovatel ohlásit plavebnímu úřadu 
        • dojde-li také ke znečištění vod nebo k poškození vodní cesty, je nutné to ohlásit:
          • vodohospodářskému orgánu
          • správci vodní cesty
        RIS (Říční informační služba)
        • je bezplatně zpřístupněný soubor informací k podpoře řízení provozu a dopravy
        • informuje o:
          • vodní cestě
          • provozu
          • mimořádných událostech
          • plavidlech
          • nákladech 
          • poplatcích 
        Ukládání pokut
        • je obdobné jako u silniční dopravy
        • vůdce plavidla je na požádání povinen předložit průkaz způsobilosti, osvědčení o technické způsobilosti plavidla či například podrobit se dechové zkoušce
        • za přestupky se ukládají pokuty ve výši 5000 - 1 000 000 Kč
        Podmínky a předpisy k vnitrozemské plavbě upravuje zákon 114/1995 o vnitrozemské plavbě.

        Součásti vodní cesty

        [ REŠERŠE ] 

        Součástí vodní cesty jsou:
        • opevnění břehů
        • plavební mosty a tunely
        • lodní propustě
        • obslužné cesty vodního toku
        • plavební znaky na hladině, březích a mostech
        • kilometráž vodní cesty
        • zařízení pro regulaci vodního toku
        • jezy a ostatní vzdouvací zařízení
        • plavební komory
        • lodní zdvihadla
        • vyvazovací a vodící zařízení (bóje, dalby, kůly, majáky, svodidla)
        • můstky a zařízení přístavišť
        • zařízení k vybírání poplatků
        • velíny a provozní objekty

        pondělí 25. dubna 2011

        Vltavská vodní cesta

        [ REŠERŠE ] 

        Vltavská vodní cesta začíná na soutoku Labe s Vltavou u Mělníka a končí na hrázi Slapské přehrady. V minulosti byla využívána pro intenzivní voroplavbu a od poloviny 16. století i plavbu lodí. Říční tok byl několikrát regulován, byly zde prováděny rozsáhlé úpravy jezů a výstavby kamenných hrází, až došlo v roce 1895 k regulaci ve formě kanalizace toku. Byly tím zajištěny celoroční podmínky pro plavbu lodí s nosností nad tisíc tun.

        Základní údaje:
        • Označení dle AGN E20-06
        • Kategorie IV
        • Délka 92,2 km
        • Počet stupňů 10
        • Největší plavidlo 137 x 10,6 m, 110 x 11,5 m
        • Plavební hloubka 1,8 m
        • Podjezdná výška 4,5(5,25) m
        Charakteristika:
        • je vodní cestou mezinárodního významu E20-06
        • tvoří odbočku vodní magistrály E 20
        • je IV kategorie dle mezinárodní klasifikace vodních cest 
        •  je splavná pro lodě nebo tlačné soupravy maximálních rozměrů 110 x 10,6 metrů při ponoru 1,8 m
        • v úseku nad Prahou je povolena i maximální šířka 11,5 metrů 
        • v úseku pod Prahou (od přístavu Holešovice) za vhodných podmínek maximální délka 137,5 metrů
        • celoročně zajištěný ponor
        Hlavní úseky:
        • Mělník - Praha, Holešovice (Karlín) řkm 0 - 49,5
        • Vnitřní Praha (Holešovice - Smíchov) řkm 49,5 - 54,3 
        • Praha (Smíchov) - Třebenice (Slapská přehrada) řkm 54,3 - 91,5 

        Instituce a organizace

        [ REŠERŠE ] 

        Český hydrometeorologický ústav
        • je organizace zabývající se zejména předpovědní a výstražnou službou počasí a dalšími službami v oborech meteorologie, klimatologie, hydrologie nebo letecké meteorologie
        • www.chmi.cz  
        Lesy ČR
        • hospodaření v lesích, které jsou ve vlastnictví státu, a správa určených drobných vodních toků
        • www.lesycr.cz 
        Ministerstvo dopravy
        • je orgánem státní správy pro provoz silniční, drážní, letecké a vodní dopravy
        • www.mdcr.cz 
          Ministerstvo zemědělství
          •  je orgánem státní správy pro zemědělství, vodní hospodářství, potravinářský průmysl a pro správu lesů, myslivosti a rybářství, mimo území národních parků 
          • www.mze.cz 
          Ministerstvo životního prostředí
          • je ústředním orgánem státní správy pro ochranu přirozené akumulace vod, ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti podzemních a povrchových vod, ochranu ovzduší, ochranu přírody a krajiny, ochranu zemědělského půdního fondu, výkon státní geologické služby, ochranu horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod, geologické práce a ekologický dohled nad těžbou, odpadové hospodářství,  posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí, včetně těch, které přesahují hranice státu, myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích, státní ekologickou politiku
          • www.mzp.cz 
          Povodí Vltavy
          • péče o vodní toky, jejich údržba či zajištění provozu vodních děl včetně ochrany, správy množství a jakosti povrchových i podzemních vod 
          • www.pvl.cz
          Státní plavební správa 
          • plavební úřad, plní úkoly státní správy a státního dozoru ve vnitrozemské plavbě s cílem zabezpečit její rozvoj a její bezpečný a plynulý provoz
          • www.spspraha.cz 
          Vodohospodářský informační portál
          • prostřednictvím jednotných, přehledných a snadno dostupných aplikací jsou zde prezentovány resorty veřejnosti věrohodné informace o našich vodách a tak přispívají k její lepší a včasné informovanosti (zřizuje Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí)
          • www.voda.gov.cz 
          Výzkumný ústav vodohospodářský
          • výzkum stavu, užívání a změn vodních ekosystémů a jejich vazeb v krajině a souvisejících environmentálních rizik, hospodaření s odpady a obaly, odborná podpora ochrany vod, protipovodňové prevence a hospodaření s odpady a obaly
          • www.vuv.cz 
              Zemědělská vodohospodářská správa
              • je organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem zemědělství ČR (2001), její činnost navazuje na činnost Státní meliorační správy, která působila v oboru vodního hospodářství a správy vodních toků
              • www.zvhs.cz 

                  Zákony a vyhlášky

                  [ REŠERŠE ]

                  Základní zákony, vyhlášky a normy při navrhování plovoucích zařízení:

                  • Zákon 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých vodních zákonů (vodní zákon)
                  • Zákon 114/1995 o vnitrozemské plavbě 
                  • Vyhláška 159/2003 Sb. kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob
                  • Vyhláška 222/1995 Sb. o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí  
                  • Vyhláška 223/1995 Sb. o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách 
                  • Vyhláška 241/2002 Sb. o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě  
                  • Nařízení vlády 174/2005 Sb. kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla, na částečně zhotovená rekreační plavidla a na jejich vybrané části, na vodní skútry a pohonné motory rekreačních plavidel a vodních skútrů  
                  • Nařízení vlády 262/2007 Sb., o vyhlášení závazné části Plánu hlavních povodí České republiky 
                    • ČSN EN 711 Plavidla vnitrozemské plavby - Palubní zábradlí - Požadavky, typy 
                    • ČSN 32 0000 - Lodě a plovoucí zařízení. Názvosloví plavidel a plavby  
                    • ČSN EN 14504 - Plavidla vnitrozemské plavby - Plovoucí přístavní můstky